Fotky
3. 5. 2007
Hrabu se v krabici plné fotek a s trochou nostalgie vzpominam na vsechny ty obliceje z tech verných obrázků, které nás jediné zachycují opravdu takové, jací jsme ....
Beru do ruky první fotku, je hodne ohmataná, avšak ne stará......místy se trochu rozpíjí barva, to je od slz: Michal. Můj v podstate první kluk., známe se ted uz dva roky a i kdyz ty zacatky byly hodne tezky, dokazali sme se pres vsechno prehoupnout a nakonec k sobe najít cesticku, která ani ted nevede růzovou zahradou (ted nemyslim Ordinaci). Ale ted uz si nedokázu bez něj svůj zivot predstavit. Je mou životni oporou, darovala jsem mu srdce a on mě to své a věřím že tu životní pouť spolu dotáhneme do úplného konce...Miluji tě, Mišo!
Další fotografie je pomerne nová a ukazuje mi asi patnáctiletou holku s baculatýma tvářema, černými střapatými vlasy a krásným okouzlujícím úsměvěm: Lenka. Tuhle supr holcinu jsem poznala hlavne díky Michalovi. Prece jeho nej kamosce musel predstavit svou novou slecnu ne? A i kdyz nám to neklapalo a nevýdali jsme se, Lena se stala za tu dobu mou nejlepší kámoškou kterou mám. Je to takové moje sluníčko, at se podívá kamkoli, usmeje se, zvedne oříškové oči, všechno všečicko kolem se jakoby rozzáří! Byla mi těžce sympatická uz kdyz sme se poznaly a svůj tehdejsi názor sem jen malinko poopravila: je jeste lepsí nez sem si myslela.....jako jedna zmála me umí podrzet v tezkých chvílích, pomoct, ale hlavne me bere takovou jaká jsem a neodsuzuje me za nic. Proste kámoska jak má být, bez ní bych tu asi nevydržela.....Dekuji Leni....
Připadám si jako krtek kdyz se prohrabávám tou nekonečnou hromadou fotek....na několika dalších snímcích jsem já s mamkou....V podstate sem jí zničila mládi (měla mě v 17) ale vím jiste, kdyby ted měla volit, udelala by to co pred 17 lety - darovala mi zivot. Moje mamka je mozná trochu jiná nez ty ostatní.....je to spíš kamarádka se kterou se dá kecat o vsem, nikdy nezradí a i kdyz obcas vysiluje a nadává, nemenila bych ji za nic....Naucila me tomu nejcennejsímu - milovat a mít rád a být samostatný. Vloni odjíždela půl roku do Hradce Králové za prací a byla doma jen o výkendech no a to me naucilo neuveritelné samostatnosti. Mám tě moc ráda, mami!
Fotek ze střední zatím moc nemám, jen jednu z prváku, ke které zanedlouho přibyde druhá......a vedle sebe vidím stát Peťu....Už tehdy, kdyz sem se poprvé rozhlédla po třídě spolužáků v nové škole a po chvíli váhání usedla do 3 lavice u dveří, jsem vedela ze to bude stát za to. Veselá, kamarádská, a tak trošku praštěná Peťa...bez ní bych si chození po školních chodbách nedovedla představit....možná kapánek tvrdohlavá, ale to máme společné a nemáme si co vyčítat :))....Doufám, že to se mnou vydržís az do matury Petí!!!
U těch školních fotek mám i spoustu ze základky a tam vykukuje nepřehlédnutelná blonďatá hlavinka, naše Janička......Možná pro me znamená víc, než dávám najevo, ale neodmyslitelne patří k "mladým létům" na základnce...Tolikrát mi pomohla a zažila jsem s ní tolik akcí, a kdyz si na to vzpomenu, trosku se mi az zatocí hlava.. ....a vlastne i díky me se dala dohromady se svým klukem Mirkem......nebo teda spíš díky našemu gauči, abych nelhala.....:) Bud taková jaká jsi Janí...!
Další fotografie uz je hodne stará.... jsem na ní já a moje vlastně první opravdová kamarádka.....a nejen ta dětská. Kristýna. Poznali jsme se v páté třídě, přistěhovali se do naší vesnice kousek od nás. Skamarádili se a byli nej kámoškami.......řešili jsme spolu první lásky, zklamání, trápení s rodiči, školou,.....je obrovskou součástí mého dětství.....mám ji spojenou s vůni letních jahod, sušícího se sena, teplých vlahých nocích strávených ve stanu.....ale zároven i stavení snehuláku, sánkování, ......ale kdyz se nad tím tak zamyslim i ted se spoustou zábav, akci, spolecných nočních "kuř" procházek....Má vmém srdíčku hodne velkou část a vždycky pro mě bude znamenat neco víc nez jen holku z dětství......I když se ted moc nevídáme, protože je studentkou polygrafické školy v Brne a je tam pres týden na intru.....Nikdy na tebe nezapomenu, Kristý.
Úplně na dne té krabice lezí poslední obrázek....Je na něm Lucka....holka, kterou znám uz od skolky, prosla se mnou celou základku. Je to moje nejstarší kámoška, co mám....I když kámoška.....Byli sme nerozlučná dvojka....Já a Lucka. Nemela moc prátel, v podstate jen me ale za to sme byli nejleplší kámošky, prozívali spolu vsechno, vedela jsem o ní úplně vse a ona o me taky, trávili sme spolu prázdniny, prožívali super dny, jak ty školní tak výkendové, myslela jsem ze to neskončí ale......pak se to nejak pokazilo.....po nástupu na strední. Tehdy nejak sme se prestali vídat.....Snazila jsem se, přísahám ze snazila, jenze ona delala jako bych neexistovala...vzdala jsem to. Presto v mém srdci je takové prázdné místecko, které nikdy nikdo nenaplní...Lucí, prosím, vrat se!!
Zavírám tu starou krabici plnou fotek......tenhle můj soukromý výlet do minulosti mi pomohl si mnohé uvedomit....ikdyz clovek strácí prátele jako já například Lucku, získává i nové, Petru, a za to stojí žít....nikdy na nic nebudu sama, vzdycky se nekdo najde!! Bude trvat hodne dlouho nez zase tu krabici vytáhnu a opráším. Ale taky vím, že to bude probíhat stejně jako ted, dnes, stejne jako minule, předminule,........a pořád,........ pořád
Beru do ruky první fotku, je hodne ohmataná, avšak ne stará......místy se trochu rozpíjí barva, to je od slz: Michal. Můj v podstate první kluk., známe se ted uz dva roky a i kdyz ty zacatky byly hodne tezky, dokazali sme se pres vsechno prehoupnout a nakonec k sobe najít cesticku, která ani ted nevede růzovou zahradou (ted nemyslim Ordinaci). Ale ted uz si nedokázu bez něj svůj zivot predstavit. Je mou životni oporou, darovala jsem mu srdce a on mě to své a věřím že tu životní pouť spolu dotáhneme do úplného konce...Miluji tě, Mišo!
Další fotografie je pomerne nová a ukazuje mi asi patnáctiletou holku s baculatýma tvářema, černými střapatými vlasy a krásným okouzlujícím úsměvěm: Lenka. Tuhle supr holcinu jsem poznala hlavne díky Michalovi. Prece jeho nej kamosce musel predstavit svou novou slecnu ne? A i kdyz nám to neklapalo a nevýdali jsme se, Lena se stala za tu dobu mou nejlepší kámoškou kterou mám. Je to takové moje sluníčko, at se podívá kamkoli, usmeje se, zvedne oříškové oči, všechno všečicko kolem se jakoby rozzáří! Byla mi těžce sympatická uz kdyz sme se poznaly a svůj tehdejsi názor sem jen malinko poopravila: je jeste lepsí nez sem si myslela.....jako jedna zmála me umí podrzet v tezkých chvílích, pomoct, ale hlavne me bere takovou jaká jsem a neodsuzuje me za nic. Proste kámoska jak má být, bez ní bych tu asi nevydržela.....Dekuji Leni....
Připadám si jako krtek kdyz se prohrabávám tou nekonečnou hromadou fotek....na několika dalších snímcích jsem já s mamkou....V podstate sem jí zničila mládi (měla mě v 17) ale vím jiste, kdyby ted měla volit, udelala by to co pred 17 lety - darovala mi zivot. Moje mamka je mozná trochu jiná nez ty ostatní.....je to spíš kamarádka se kterou se dá kecat o vsem, nikdy nezradí a i kdyz obcas vysiluje a nadává, nemenila bych ji za nic....Naucila me tomu nejcennejsímu - milovat a mít rád a být samostatný. Vloni odjíždela půl roku do Hradce Králové za prací a byla doma jen o výkendech no a to me naucilo neuveritelné samostatnosti. Mám tě moc ráda, mami!
Fotek ze střední zatím moc nemám, jen jednu z prváku, ke které zanedlouho přibyde druhá......a vedle sebe vidím stát Peťu....Už tehdy, kdyz sem se poprvé rozhlédla po třídě spolužáků v nové škole a po chvíli váhání usedla do 3 lavice u dveří, jsem vedela ze to bude stát za to. Veselá, kamarádská, a tak trošku praštěná Peťa...bez ní bych si chození po školních chodbách nedovedla představit....možná kapánek tvrdohlavá, ale to máme společné a nemáme si co vyčítat :))....Doufám, že to se mnou vydržís az do matury Petí!!!
U těch školních fotek mám i spoustu ze základky a tam vykukuje nepřehlédnutelná blonďatá hlavinka, naše Janička......Možná pro me znamená víc, než dávám najevo, ale neodmyslitelne patří k "mladým létům" na základnce...Tolikrát mi pomohla a zažila jsem s ní tolik akcí, a kdyz si na to vzpomenu, trosku se mi az zatocí hlava.. ....a vlastne i díky me se dala dohromady se svým klukem Mirkem......nebo teda spíš díky našemu gauči, abych nelhala.....:) Bud taková jaká jsi Janí...!
Další fotografie uz je hodne stará.... jsem na ní já a moje vlastně první opravdová kamarádka.....a nejen ta dětská. Kristýna. Poznali jsme se v páté třídě, přistěhovali se do naší vesnice kousek od nás. Skamarádili se a byli nej kámoškami.......řešili jsme spolu první lásky, zklamání, trápení s rodiči, školou,.....je obrovskou součástí mého dětství.....mám ji spojenou s vůni letních jahod, sušícího se sena, teplých vlahých nocích strávených ve stanu.....ale zároven i stavení snehuláku, sánkování, ......ale kdyz se nad tím tak zamyslim i ted se spoustou zábav, akci, spolecných nočních "kuř" procházek....Má vmém srdíčku hodne velkou část a vždycky pro mě bude znamenat neco víc nez jen holku z dětství......I když se ted moc nevídáme, protože je studentkou polygrafické školy v Brne a je tam pres týden na intru.....Nikdy na tebe nezapomenu, Kristý.
Úplně na dne té krabice lezí poslední obrázek....Je na něm Lucka....holka, kterou znám uz od skolky, prosla se mnou celou základku. Je to moje nejstarší kámoška, co mám....I když kámoška.....Byli sme nerozlučná dvojka....Já a Lucka. Nemela moc prátel, v podstate jen me ale za to sme byli nejleplší kámošky, prozívali spolu vsechno, vedela jsem o ní úplně vse a ona o me taky, trávili sme spolu prázdniny, prožívali super dny, jak ty školní tak výkendové, myslela jsem ze to neskončí ale......pak se to nejak pokazilo.....po nástupu na strední. Tehdy nejak sme se prestali vídat.....Snazila jsem se, přísahám ze snazila, jenze ona delala jako bych neexistovala...vzdala jsem to. Presto v mém srdci je takové prázdné místecko, které nikdy nikdo nenaplní...Lucí, prosím, vrat se!!
Zavírám tu starou krabici plnou fotek......tenhle můj soukromý výlet do minulosti mi pomohl si mnohé uvedomit....ikdyz clovek strácí prátele jako já například Lucku, získává i nové, Petru, a za to stojí žít....nikdy na nic nebudu sama, vzdycky se nekdo najde!! Bude trvat hodne dlouho nez zase tu krabici vytáhnu a opráším. Ale taky vím, že to bude probíhat stejně jako ted, dnes, stejne jako minule, předminule,........a pořád,........ pořád
Ale ty existuješ!
(Lucka, 30. 11. 2007 18:01)