Dáma s kaméliemi
Dáma s kaméliemi
Celý tento zvláštní a přitom krásný příběh se točí kolem dvou lidí - Markéty Gautierové a Armanda Duvala. Jejich osudy se splétají v Paříži počátkem 19. století. Odkrývá nevyzpytatelné cesty jejich lásky, lásky , která nekončí happy-endem jak by se dalo čekat …
Náš příběh začíná v ulici d’Antin č.9 dne 13. března. Mladý spisovatel zašel do tohoto bytu, o jehož prohlídce se dozvěděl z vyvěšeného letáku. Celé vybavení bytu mělo být za několik dní vydraženo na zaplacení dluhů zemřelé. Zemřelé Markéty Gautierové, jejíž jméno znal v pařížské vyšší společnosti téměř každý, ovšem totéž jméno mělo být za pouhých pár měsíců zapomenuto v mlžném oparu minulosti. A taková jména, jež nosily dívky stejného druhu jako ona slečna, se nesešla s jiným osudem. Metresa, milenka, kurtizána, vydržovaná kráska nebo jednoduše prostitutka, jejíž život byl velmi jednoduchý a přitom tak složitý! Autor Markétu znal, i to, čím byla. Při dražbě získal svazek jedné knihy Manon Lescaut. Ale to ještě nečekal, jak je zrovna tento výtisk pro jednu osobu na tomto světě důležitý. Tou osobou byl muž jménem Armand Duval.…
Ale začněme tím, jaká Markéta opravdu byla. Její život se podobal těm, které vedly dívky jejího druhu. Neustálé radovánky, spousta přátel, dobré jídlo a pití… Jen v jedné činnosti se stala tato slečna výjimečnou. V divadle sedala jedině v levé lóži, se sáčkem bonbónů a kyticí rudých a bílých kamélií. Každý ji tedy znal také jako Dámu s kaméliemi. Ale tento životní styl si na ní vybíral určitou daň. Velmi silně se podepsal na jejím zdraví. Neustálé záchvaty kašle, vykašlávání krve, bolesti… To vše ji pomaly, ale jistě posílalo do hrobu. Věděla to, ale nesnažila se ani malinko zabránit svému ubíjení. Markéta byla velmi náročná i po finanční stránce… její výdaje daleko překonávaly příjmy a proto si musela udržovat několik milenců, jež jí výlohy platily. Byla chráněnkou vévody a zrovna se o ni ucházel i jeden hrabě, jehož společnost ji velmi nudila. Černé havraní vlasy jí rámovaly krásný obličej a na každém kroku ji doprovázel dětský bezstarostný smích. Její tvář připomínala jablíčka z ráje a postavou se podobala vose. Štíhlý pas, jemné tvary a krásná sametová pleť…
Několik dní po dražbě se do jeho skromného bytu dostavil muž nesoucí jméno, které dále provází celý příběh, a velmi se zajímal o již dříve zmiňovanou knihu. Byl smutný, bledý a velmi vyčerpaný. Spřátelili se spolu a Armand začal svůj příběh. Vlastně příběh jeho a Markéty. Ale ještě než mohl začít osvětlovat celou tu zvláštní cestu, věnoval se jiné činnosti. Rozhodl se otevřít hrob své milované a přenést její nebohé tělo do jiného hrobu. Nikdo nemohl pochopit jeho důvody lépe než on sám. Tento velmi vyčerpávající proces připravil Armanda téměř o všechny síly. Přesto ale začal s líčením své životní cesty.
Když poprvé spatřil onu nádhernou dívku v sametově hebkých šatech, domníval se, že zahlédl anděla. Když ji pak zanedlouho opět spatřil, tentokrát však při návštěvě divadla, umínil si, že se s ní musí seznámit. Přítel, který ho doprovázel a jehož jméno není v tuto chvíli podstatné, slečnu Gautierovou znal a sám se nabídl o uvedení. Ovšem Armandovo velmi zdvořilé a společenské chování přivedlo spanilou slečnu spíše k smíchu než k náklonnosti a snaze o bližší seznámení a to mládence odradilo. Ale na jak dlouhou dobu??? Dva roky utekly a opět se v jeho srdci rozproudili silné city. Jistou roli zde nyní sehrála i obtloustlá dáma ve středních letech, Prudence Duvernoyová. Shodou okolností byla přítelkyní a sousedkou Markéty. A také shodou okolností se s mladým panem Armandem znala. A proč tedy nevyužít příležitosti a nepoprosit o ,,nové‘‘ seznámení??? Při veselé společnosti se u ní rozmohl silný záchvat kašle. A jediný, kdo se zajímal o její stav, byl Armand. A to jí učarovalo. Velmi se do něj zamilovala a stala se jeho metresou. Ale srdce a mysl jsou dvě odlišné věci a i když mu vše stokrát vysvětlila a stokrát na něj naléhala, neubránil se žárlivosti. Toto období bylo velmi, velmi těžké. Oba truchlili v nepřítomnosti toho druhého. Mnohokrát se pohádali a mnohokrát se usmířili. Jejich pomocníkem, spojencem a rádcem byla Prudence. Nesčetněkrát jim oběma společnou budoucnost vymlouvala a argumentovala pravdivými skutečnostmi, ale vzájemně se milovali hloub nad její mysl. Jednoho dne se vydali na venkov, aby si odpočinuli od neustálého společenského života, když tu zahlédla Markéta půvabný malý domek na břehu jezera. Natolik ji uchvátil, že požádala vévodu, aby jí jej zakoupil. Co mohl jen stařec říci na toto přání jeho svěřenky? Markéta se nastěhovala s Armandem do jejich nového domečku. A od této doby se začal její život podstatně měnit. Odmítla všechny muže ve svém životě a to dokonce i vévodu. Začala žít velice zdravě a to se pozitivně odrazilo na jejím zdravotním stavu. Žádné večírky, žila klidně a spokojeně s Armandem, jako by ani žádný další svět neexistoval. Ale jelikož už neměla tolik příjmů jako doposud, muselo něco ztratit i na její životní úrovni. Začala tajně, aby Armand nic nepoznal, rozprodávat svoje věci. Muž by nikdy neměl dopustit, aby si jeho metresa cokoli odříkala a měl by platit veškeré výlohy. Ovšem objevila se jiná překážka v podobě Armandova otce. Ten si přirozeně nepřál budoucnost mladého páru. Po několika setkáních v Paříži, kdy ho Armand ujistil, že od své lásky neodejde, čekalo na mladého muže doma překvapení. Markéta od něj odešla.
Pokoušel se jí najít, podnikal možné i nemožné, ale výsledkem bylo jen další zklamání a bolestně rány kruté skutečnosti hluboko vražené v jeho srdci. Odjel, zdrcen a se sebezničujícími pocity, na venkov za otcem a sestrou. Jen velmi pomalu se vzpamatovával. Říká se, že je jen maličký krůček od lásky k nenávisti. A právě tento malý krůček udělal. Pocítil nenadálou a krutou chuť po pomstě a nemohlo mu nic zabránit. Vrátil se tedy do města naplněného všemi vzpomínkami a začal spřádat plány, jejichž koncem mělo být zničení Markéty, Markéty Gautierové. Uviděl ji ve společnosti jisté slečny Olympie. Už se nešlo vrátit zpět. Pochopil, že se ona slečna s Markétou, která mimochodem obšťastňovala již významného hraběte, zná a má o ní tedy jistě i nejnovější informace. Olympiina povaha se s Markétinou nemohla srovnat ani v tom nejmenším detailu. Bezcharakterní osoba s touhou po penězích. Neuměla milovat, ovšem to po ní v její roli a postavení nikdo nežádal. Stačila oddanost, umět projevit třeba i jen umělý zájem a touha po radovánkách. Olympie věděla, za jakým účelem se stala jeho metresou a plně si svou roli užívala. Taky proč ne? Markéta se sice svéhlavě bránila veškerým útokům vůči své osobě, ale ani ona není ze železa a poslední slovní střet s Olympií jí zcela zničil. Onemocněla jak nervově, tak i fyzicky a lékař jí již nedával naděje. Ale i v tomto stavu dokázala zajít za Armandem a promluvit s ním. Strávili spolu nádhernou noc. Vypověděla mu své city, vyznala se z nekonečné a nehynoucí lásky k němu a přislíbila mu své tělo, kdykoli bude chtít, ale duše, duše a srdce, ty mu již patřili dávno. A tehdy se v něm veškerá zloba nashromážděná za poslední měsíce rozplynula jako dým. Tehdy spatřil svou osudovou slečnu naposled. Poté, co se od zlých jazyků dověděl, že ještě téhož dne se setkala s hrabětem, zaplál v jeho srdci nový záchvěv žárlivosti, ale hlavně hněvu. Markéta, která dříve patřila jen jemu, jemu a nikomu jinému, odplula do Anglie a i on dostal výhodnou nabídku od dávného přítele cestovat do Orientu. Je to jedna z těch životních nabídek, které se neodmítají a odcestoval….
Armandův příběh je tedy u konce. I když ne tak docela. Slušelo by se také ještě zmínit o Prudence. Dostala se do dluhů kvůli Markétě. Ale ani ona nebyla tou pravou, jíž se dalo věřit. Zůstávala s Markétou, dokud jí dávala peníze. Poté, co se Armand vrátil, se snažil Markétu vyhledat a požádat o odpuštění za svou umíněnost a krutost, bylo již pozdě. Posledních několik stránek knihy je věnováno přesnému opisu dopisů, které Markéta zanechala Armandovi. V Anglii se nezdržela dlouho a hned po návratu do rodné vlasti zcela podlehla nemoci, jež dlouhou dobu trpělivě potlačovala. Píše o svém zdravotním stavu, který se ze dne na den neustále zhoršoval a v neposlední řadě vypráví o tom, jak ji Armandův otec navštívil a přemluvil k odchodu. Ale i přesto pochopil výjimečnost této dívky a v hlouby srdce si ji zamiloval. Přesto se ale snažil chránit syna. Posledních několik dopisů už píše Julie Dupratová, která se o Markétu starala. A dne 20. února je psána poslední zpráva. Ale i tento jednoduchý a bezelstný kus papíru vypovídá smutnou skutečnost, že slečna Markéta Gautierové již není mezi živými. A je snad jen teskným přáním, aby se v mysli lidí zachytila alespoň vzpomínka na jednu mladou krásnou dívku, na Dámu s kaméliemi….
-***-
(romissenka, 16. 6. 2009 18:40)