Nenávídím....
Nenávidím ten pocit, když se někdo trápí a já mu nemohu pomoci... Když vím, jak na tom je a co všechno by ze sebe potřeboval dostat ... A ta bezmoc, která mě sžírá, je nesnesitelná. A teď je těch lidí, co se trápí, kolem mě moc, víc než jindy... Můj kluk, kterýmu teď jen ubližuju, kámošky, kterým se stalo něco hroznýho a někdo jim tu bude děsně moc chybět, mamka, která se trápí kvůli situaci doma ... a vneposlední řadě i já sama, protože je teď na mě trochu moc... A nejvíc blbý je to, že nedokážu pomoct ani sama sobě....
Komentáře
Přehled komentářů
Zlaticko... Musim se ti omluvit... za to, ze na tebe vubec nemam cas... jen to, jak malo jsme se posledni dobou vidaly... strasne me to mrzi... proste vsechen cas vynakladam na uceni... ja vim, ze by se nic nestalo, kdybych nemela vsechno za jedna nebo za dve, ale proste... proste nevim... proste si fakt musime nekdy (co nejdriv) sednout a pokecat..... strasne rada bych ti nejak pomohla, nebo ti aspon zvedla naladu... mas to ted tezky..... drz se, zlati, mam te moc rada...
...
(Lenynka, 6. 12. 2007 19:45)