Padám ...
6. 2. 2008
Sedim tady, koukam na úžasnou modrou deku s delfíny, která krásně hřeje, a nevim co napsat ....
Mam toho tolik na srdci, tolik bych toho chtěla řict, ale nevim jak zacit... Je to moc zamotany a složity, a taky vim ze to řict asi nedokažu... A proč? protože to nedokažu přiznat ani sama sobě...neumim si priznat, v cem je vlastne problem a to se pak tezko hleda naky reseni... neustále si pokládám tu obligátní otázku: " proč právě já? " a už se toho i bojim, protoze odpověd je nekde v nedohlednu...
Padam dolu až na dno, ale stejne se s neuvěřitelnou trpělivosti pomalu hrabu nahoru. A když už začinam vidět světlo - BUM, spadnou na mě dalši problémy, starosti, nemoci nebo smrt a srazej mě zase až na samy dno... ba ne, srazej mě ještě hloub, než sem byla predtim. A takhle to chodi porad dokola, sem jak v bludnym kruhu. kdyz uz si myslim, ze by to mohlo skoncit, zase se neco posere, zase padam a padam ... Mam vubec silu jeste vstat a splhat vzhůru? tech sil je cim dal tim min, po kazdem vystupu najednou samy od sebe ubivaji, ... a ja mam strach, ze mi za chvilku nezbydou už žadne...
Je to můj boj, kterej musim dotahnout do konce... nemuze mi nikdo pomoct, kamosky, pratele, rodice, ani muj kluk... Tohle je moje bitva a je jen na me, s jakou zbrani se proti osudu vytasim....
Mam toho tolik na srdci, tolik bych toho chtěla řict, ale nevim jak zacit... Je to moc zamotany a složity, a taky vim ze to řict asi nedokažu... A proč? protože to nedokažu přiznat ani sama sobě...neumim si priznat, v cem je vlastne problem a to se pak tezko hleda naky reseni... neustále si pokládám tu obligátní otázku: " proč právě já? " a už se toho i bojim, protoze odpověd je nekde v nedohlednu...
Padam dolu až na dno, ale stejne se s neuvěřitelnou trpělivosti pomalu hrabu nahoru. A když už začinam vidět světlo - BUM, spadnou na mě dalši problémy, starosti, nemoci nebo smrt a srazej mě zase až na samy dno... ba ne, srazej mě ještě hloub, než sem byla predtim. A takhle to chodi porad dokola, sem jak v bludnym kruhu. kdyz uz si myslim, ze by to mohlo skoncit, zase se neco posere, zase padam a padam ... Mam vubec silu jeste vstat a splhat vzhůru? tech sil je cim dal tim min, po kazdem vystupu najednou samy od sebe ubivaji, ... a ja mam strach, ze mi za chvilku nezbydou už žadne...Je to můj boj, kterej musim dotahnout do konce... nemuze mi nikdo pomoct, kamosky, pratele, rodice, ani muj kluk... Tohle je moje bitva a je jen na me, s jakou zbrani se proti osudu vytasim....
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
